ČD

 

zařvi potichu

neutíkej po smyku

usměj se pravděpodobně jen

všímej si tajuplných změn

svět je jen ve tvé hlavě unaven

na něco si stále hraje 

časem zraje opakuje svoji pouť

 

probudil se na podlaze

bral to jako hru

trvá však neustále 

nebaví ho cítit se jako zvěř

chce býti jen dítě

nepokrytě unaven být pověšen na tom štítě

označen byl dán mu štítek

nežádoucí v této zemi prý je 

 

jeho barva prý tu k zdejšímu nábytku nesedí

nechápe proč byl odsouzen k vinosti všeho

potíže byli mu dány do vínku nevědomé blaženosti

klouby vybělené tisíceletou zlostí

kosti najaté k tomu životu neustále podlému

vždy jen cizincem v každé zemi

odvržen do tajemné cely

nejsou už prý klíče co se té kobky týče

 

ten s tím srandovním hovnem pod nosem byl také Rakušan

zde je taky někdo kdo si jiné do huby bral aby je hanil

nejlépe však zranil kopnul si do nich když leží na holé zemi v životních křečích 

jejich tu více takových až moc a to je sakra dost proč ta nevyhnutelnost bytí

zle mi je za tebe ma blití ty jež se chováš jako mrchožrout odejmu ti moc 

co pak zbude jen to hovno pod nosem

trapná odpověď nahlížena z perspektivy tvrdohlavým úkosem