V zoufalství mozek krvácí
Život se poněkud vytrácí
Srdce bije na falešný poplach
Svět tě druhou odvrácenou stranou
vyzvrací
Jsi jen kousek něčeho nestálého
Modlit se můžeš když máš ještě tělo
Uloupen ztracen kdesi v krajině děsů
Potomek zrození nevykonaných procesů
Scény navlhlé toužebně očekávajíce trudné
konce
Zvrhlost povýšena jako status zdejší
Hle kdo tu leží prohloubená očividnost
V očích jen chtivost zavražděná a oloupená
Noci přes zavřená víčka nejdou vyprázdnit.
Jsou tam stále odložená v sále jen pro pocit
Stvořen a i ložen skrze ploty z pavučin tiše a uboze
Už došli nože zbyli jen děla která z těla tahají duše
Řekl někdo suše tam leží bez očí beznosí v nekončící
noční můře