Andělská ženo

S hlavou v pračce
sem zabil rozpolcenou lásku
zakrvácenou hroty emocí
jak jsi bodala
a nic neslíbila.

Stop vysokým napětím
odkud to paralyzovalo
předpokládám už tehdy
z rozbitého srdce u dna
našich pochybností
a zjedovatělých úskoků
co nespíme již s tím dlouho.

Budou li maškary i tak
pověsím se na drát
a zapomenu s křídly Boha
v němž pomstím svou naději
a zatratím tebe
v prachobyčejnou metelici
co nebyla z nebe.

Hromem mým
jako tvým
spáleništěm se dusíme
zas a zas
nejde mi to ztratit
tak se vznítím v prach
a odemknu ti zbývající zahrady
v černozelené kůži
odkud pramenila
ty rozemletá zbořeniště.

Už se nezamiluji
jsem rozpitván na nože
jak ptáče skleslé všednostmi
již opelichané na kost
v obilých a zámračen
zuřivé zvonice

tlukot neodbije
a čerta

aby si Tě vzal

Andělská ženo.