STUPID

cvrkání cvrčků 

konvezace hmyzí náhle mizí

sedím uprostřed té zahrady

kudy a kam zavřu se sám

uprostřeb sebe v hněvu my jebe

tělo pokryté kůží co ono ví o duši

svět střídajících se proměn čeho-si

zasazen do průrvy nekonečné hlubiny

pokuty za svět svůj toliko tebou netknutý

vyzívám deště ať prší trošilinku ještě

vyhozen ze skupiny lidí do říše člověčenství

je tu tak hezky vnímám všechny ty fresky

v tvé tváři vrásky nakreslily je tak hezky

umělec stvořil sochu blesk zažehnul potopu

spím více bdím myšlenky oknem prohodím

nenavídím je cpou se napovrch vnímání

křičím prosím odejďete už kurva z mé posrané hlavy

padají davy jen tak bez vnějšího zásahu rozdupány

stříhám si vlasy padají neslyšně na zem kdo je tu blázen

náhlé ticho a zmítající se ráno v objetí šíleného mručení

ruším své dlouhodobé mihotavé zatčení

odvlečen na začátek toho zavrženíhodného bzučení

nic už není nic nezbude přijat do říše obludné

dějí se tu věci záludné skrze věty zcela podružné

rozkaz zněl přeci zastavit ty činy co se mu do hlavy tolik vryli

spí tam ale až se jednou probudí bude o to ten objekt záludný

zatím moc nemluví jen tu a tam nějaké ty stupidní promluvy