Vyšší poslání

Život je věčný spěch
kam není proč zpívat
hluboko
bolest
tma
jež krásy opřena
jakbysmet.

Srdcem zchudlým
sbírá si po čase
kdejakost marnivá
která jsou v železu
a krojích zpeřivá
tak síla zmoci
polila svůj vděk.

S Bohem se to vrátí
doufá si klíč rozpravy
aniž by cokoliv semknul
skrz dírou vepsanou
na křivost smrti
dýše plod zimních jinovatek
v bílém kabátu
k pocestným duším zvonce
si zachřestí perly zvyklané.


Jak kulometem pokvetlosti
vonná nůše neuhodí
tak co My odcházíme
do lustrů světla
z molem zblískavé plachosti
plazivě nateklé
a věrností na kříž
růženců

ses vydala rozžehlá svíce

nad obzorem dešťů
sypkých

abychom milovali
za zasklenými dveřmi

vyšší poslání

a roznesli jej tam
opodál
v jasnění.