LOUŽE

 

němý rozvrstvený marné lpění

na kousku svého posunutého já

zdá se mi to nebo jsem jen upoután

zradil jsem všechny svoje orgány

které na mně důsledně ulpěly

vycházím z cely pořád beze slov

 

slovy v myšlenkách napsal jsem román ucelený

nakládaný slovy ve sklenici ustavičného nucení

chtěl bych ty hlasy udusat jako oheň nechtěný

chci jen spát rvát se o pár hodin do bezvědomý

do něj se zabalit možná jointa jednu mu ubalit

přerývané chrápání já nic neslyším jsou to jen kecy

uzamčené v klecy snad mají žízeň rozvětvený třes

 

písmena nakažena infekcí protekcí ve velínu splínu 

visí tu co-si libě je to takový smutný další příběh 

je tak hutný a prý i nutný ptá se zda-li jemu do očí lhali

kdo chce znát to nutné nemusí na kolbišti chcípat

zvrat v otázce nemohoucí přednes takový nečitelný

plná hlava zvratků přeci musím ji vyprázdnit nebo vznikne otazník

 

co to vlastně znamená ta ozvěna nějaký slovní průjem sálavý

nebo retardovaná mysl kouzlí z toho z čeho ční vyzrazena jest

tenhle nepokojný styk z realitou minulou tak odtažitou včera i dnes

někdy i promrhaně zlo něco už tu není nehledej hned teď prostě neřeš nic

třeba zítra nebo nikdy neurčitý klid se tu najednou ilegálně rozhostil

v tajnosti zde vkročil stopou téměř mi známou tiše po špičkách v tmách

nakládaný v zběsilosti trhaně tu tápe něco chápe prostě jsi jen neurčité nic

 

nezaujatě něco padá na zem že by blázen záře slunce jeho fáze odtažitá

ve fázi neprodleného neštěstí tu tak laxně očividně zcela jasně

tajnost má je zde zcela rozpolceně milosrdně na určito usmlouvána

tak hned našel jsem všeho střed čidla hlásí jásají-ce hle je tu zrada

je to tu tak ležerně jednotvárne člověk stárne sebe klame láme praská