KABINA

pln děsu unesu to závaží

na zápraží svou masku odhazuji

někam do dáli ji vyhodím

novou si pak znechuceně vyrobím

nechci krásu chci jen spásu 

zakletou v trnu růže rudé

tak to bude zřejmé tajemství

tím svinstvem cestu si proklestí

utínám ji hlavy té sani má mě v dlani

slyším dusot kopyt změť zhoubných marastů

cestu plnou otázek nakreslím si obrázek

již tam jsem nebo už je nemotorně pozdě

křičím dusím vzlykám unikám tam kde-si

složitosti svébytnosti seju hraji s kostmi

hru kde je vlastně ten úplně nový začátek

a kolikpak má zatáček srdcervoucích vytáček

nesu v sobě udupanou stezku zahmouřenou 

upozaděnou mně tam danou rozervávající

krvácející ranou temně prokletou zanesenou 

hnisájící drápající se na povrch v moji hrsti

je mě málo mnoho není co by za řeč stálo

uvadající tělo žaludek pln pilulek sténající

otevírá staré rány jež už byly do země zadupány

slyším vrány poslouchám poslední nadechnutí