Anotace: Lyrická báseň
úžasle jednoznačný povyk
pro nic za nic avšak vleklý
nesouvislý utržený ze zdí
zemitý frustrovaný podivín
sklo sežehnuto dalo si pac
nekonkrétní slůvko plnoletosti
zdravím včechny nepochopené bytosti
oddělím maso od kosti nebezpečně obvykle
trucovitě rozvrhnu svou nenávist
na své tělo a na to svinstvo kolem nás znás
kola osudu už tancují divokovost zkrocenou
nevzaly mě prý bych se tam zadrhnul utrhnul
odbudu si tu svou premiéru nepochopenou uloupenou
tajím si svá tajemství pod slovy jsou ukryta
zamykám svůj postesk do chvil jež nikdky nenastanou
remcám nebo kecám prostě mudruji
chvíle obtěžkané rťutovitou náplní
srocen dav masová kostka nechutenství
chtějí snít nebo jen býti součásti zlou opilostí
zakřičím probuď se a buď jen to co nepravděpodobně jsi
individuální jednotka pokrytá hloupostmi
pitomosti jenž se vrství buď jsi tím jist tak poslyš
to děsivé proroctví jsi jen promile zní to ironicky zavile
děsím si dne až to na mne spadne ta tíha ničeho
nebudu už nic jen se budu choulit do toho svého prizmatu
sedím na větvi vysoko nad zemí mám pilu a řežu si komnatu
už jen maličkatou chvíli a padám jako neposlušný kámen
nestačím říci ani ámen a jsem dole živoucí možno trilobit
stratil jsem jehlu s nití nemohu to vše jen tak snově předestřít
co takhle znovu začít takový malý pozoruhodný náhlý restart
nechci se ptát na hry se drápat vím už jen že jsem zkrat
přijdu někam a vše se zháší slunce už nesvítí jen mě snáší
slova podobna jsou mé vášni býti tak převelice zvlástní
tak co zatkni mě fízle za to že nejsem lačný a ani pozoruhodný
nakažen infekcí vakcínu bych hezky prosil ale už prý není slyšela to a odešla
zas přišel jsem pozdě tak zpět ve své noře tam budu vídat jen své hoře
utkám si svět ale jen tak podle sebe nepustím tam ani tebe chcípej bodře
budu splívat nepoznáš mě mezi tisíci bolest duše schovaná jest dobře