MUSTR

divoká opatření mého života

než se všechno nějak podivně 

zamotá

splihle očekávám nějaké ty trable tuctově

namyšlené

vytáhl jsem své zbraně copak tu mám

ani nedutám

nějaké pomlky záruky už nezaručené

vše se dere na povrch a to tělo se jen

chvěje

zavelel jsem na ústup připravuji půst

co se děje co se stalo namaloval jsem slovo

takové podivné do abecedy se zrovma nehrne

zánik tvora vytržená sloka uhněten z notifikací

nijak zázračný spíše jen podivně zahnaný do kouta

dejte mu pouta je třeba ho spoutat zlatou nití

udusán kopyty včel zástupy dne i nočních můr

plný stůl různých věcí co tě děsí noční třesy

stylizované běsy nekřičící kusy různě zbarvených úst

před jménem nic za nim taky žádné tituly nehledej 

jen obyčejná bytost podivně nastavena ale kde má restart

nový návrat zvrat podivuhodných kolidujících upomínek

poslední varování mé jednotky před samovolným zničením

málo žiji tak prý mě chtějí odpojit rozpojit na cestě nikam zastavit

vryp záhadný prášek že by letáček na nové díly mého nového konce

neslyším zvony znít

stropím na papír různé vzorce kterým neustále nerozumým

chytám se odpírám na začátek doběhnout roztprčeně nedokáži

na slunci se kazím úpal na zem mě sráží avšak definitivně nedorazí 

padám podivně zpomaleně na zem zdá se to jako celá mohutná věčnost

tak jsem dopadl na sluncem rozpálenou zem ztěžka dýchám uvnitř vzlykám

hodiny mi v srdci tikají vstávám ztěžka další tečka nezbedná rozmazaná  

papír umačkán vhozen v dané poloze do koše abstraktního světa