PLOUTEV

škrtím smrt udělám ji škrt

je naprosté nic takové které 

něco bere něco vrací poté zvrací

létají tu různí ptáci ale mají práci

žerou tebe nebo ze mne ukusují

kousky masa napijí se krve

chutné menu povzdechy krutosti

každodenní povinně nepovinné nutnosti

kdo mi sdělí zítřejší popravu

mých myšlenek zabalených nápravu

osvětlí mi proč jsem znechucený

kdo jsem a kdo bych byl možná

živočišný druh kolem sebe tenzní kruh

poslechni si a přesedni krutost přeslechni 

letěla tu jakási střela záhadná

odejmula mi život a podstrčila strádání

podivné zklamání neveselé rozjímání

vnitřní pláč tak díky prý nemáš zač

od ucha k tomu druhému se mi smějí

oni mohou součástky nezbytné pro život poznají

tak staví honosné nepřeslechnutelné rozhraní 

začal start rakety utržené z dráhy oběžné

všechno se roztáčí odnímatelné zrnité pohnutí

mám strach už nic nepovím zaslepeně odvětím 

svou vnitřní vášní být toliko nanicovatě zvláštní

brnění nasazeno uvnitř je však smrtelné temno

k čemu je ta grimasa a proč se objevuje na tváři

zkouším v zrcadle kopii tohoto činu jaké-si emoce

ve mne však jsou nemoce takové hnusné nanicovaté trvalé

jsou i poněkud zhýralé dusím se hnusím se sobě nicměně

odpovědi hledám proč jsem shledán nevinný jsem útrpně

dno tu hledám ale stále ještě poněkud zmateně padám

točím se měním polohy stále v tom zmítajícím se letu

jen okna otevřu jsem tam vržen vytrvale každým dnem

co tu jsem neustále někám letím světy různé odjištěné

na mne vržené říkám ne tady nechci být oči zvláštně zamykám

odmítám být jen těleso letící někam vytrvale hněvivě a odumřele

nic jsem neudělal jen svůj život hledám ztratil jsem ho že by dnes