Nebylo by jara bez zimy

Na hřbitově roste lípa,
listy žluté srdce tvar,
ptáček na ní vždy zapípá,
zpěvu on má dar.

Vždy když všichni plakali,
ze svého hnízda vstal,
a aby s brekem přestali,
tak jim zazpíval.

S padajícím listem,
lípa stárne,
ptáček v jistém,
s lípou vadne,
i tak zpívá dál.

Poslední lístek spadl,
podzim zpěv ukradl,
však vítr stále vál.

Bílý sníh jako nebe,
ptáčka pošle dál,
i proto ho sních zebe,
aby zazpíval.

Postupně taje každá vločka,
nikde však nejsou vidět očka,
našeho nebohého zpěváčka.

Když pupeny na stromě
začnou rašit,
začne na zemi růst skromně,
malá modrá kytka.

Kytka překrásná
neznámého druhu,
modř je jasná,
v tvaru kruhu.

Když se kvítky stáhly,
a začalo se stmívat,
vyletěl z kvítků ptáček,
aby znovu mohl zpívat.