OSNOVA

 

uplakané místo jistě jisto

dotkl jsem se zoufalství

okusil nepoddajné vnuknutí

zhrubnutí mysli koráb netečnosti

 

čím jsem zcela jist 

že mi schází ode všeho klíč

hledám nenacházím v mlze zas ztrácím

na tebe se vláčně obracím

došlo už vše neukojitelné

 

fráze cizý bolest vlastní

zatím zhasni všechny strasti

krásný je tu výhled do propasti

já ji vlastním je zcela má

není dokonale zvrhle nádherná

 

dotyky zla pud sebezáchovi

chci se jen něco vlastního ulovit

tak trochu se zabít věčnost se neholit

pocta je dána mnou jest opovrhována

dožij se dalšího bezelstného rána

 

svět otevřel krám jdi si koupit majestátnost

zavři oči otevři mysl pak možná najdeš ten smysl

je skryt uvězněn úpí ale není slyšet život je přeci jen klišé

začíná pršet kapky pomalu ochutnávají tvé tělo netuctové

jako by chtěly ulpět a být tvou součástí říkají si zde se nacházím

odcházím déšť je ukrutný nepustí a stále se někam vleče neutíkej neutečeš

dneska večer budiž zahanben zabalen do té směsi tekutého zoufalství vzpomínáš to jsi

jenom přeci ty