PROCES

oteklý svět hraje všemi barvami

dostal pěstí zrudnul je mu stydno

je tak trochu mimo zpívá stále jen útlé

fortissimo

je tu nějaké místo mluv ty alchimisto

zní tu melodie optimisto má tu místo to je jistě nejisto 

uschnul pot je mi zima kdo tu zpívá nebo zívá teskně

stala se neodpustitelná namyšlená zející těsná mýlka 

nastal čas otevřít ten chlast do sebe ho najebat

opičku z pralesa si do své chýše mozkomíšní intervenovat

po zádech mi zatím skáče jako malé nešikovné ptáče

někdy pláče jindy se jen tak automaticky směje něco tiše mele

kde je no myslím to co hledám a stále úpěnlivě nenacházím 

moc mi to schází tak se radši zatím po tom světě jen mstivě plazím

nu jako had nesyčím nehnu brvou brodíc se svou mrzutou nulou

možná se někdy i postavím a nějaké děje upozaděné zastavím

ucítím slunce na mé ruce sálá vnímá mne prudce vynucený svůdce

žízním v oceánu modliteb nadávám na ten prohnilý svět

nazývám ho citoslovci laudon himl hergot jemine hups 

kdy to všechno pomine neurčitost zabila zadusila usnula už

pak se slila v jedno veliké nebetyčné zostuzené veliké něco

je mi mdle padám do výšek jako neurčité zvíře nerozvité

kdo tu řve ječí někdo brečí šílenost prý ti svědčí tak ji zvětši

nezemři v mukách dám ti k rukám zbraň tak se té nicotě braň

zazněl výstřel podlitý hlesem podivným něco tu teče nepohnutě se to vleče