NEVŘI

 

utírám stesk ze svých vzpomínek

vzdávám se nadávám sebe odkládám

jsem jen návnada na smutek odlehlý

začátek konce už se stal hned jak vstal

 

z postele vyskočil rozkraden vzrostle

maligní vztek utržen z pramene nechtěně

stojí rozkročen otočen zhůvěřile bolestně 

není to noční můra je to denní realita takto vzpurná

 

neodcházej ještě jsem s tebou vrozeně neskončil 

zavětřil smrt zmáčkl ostražitou vytanulou spoušť

leží tu jeho levné obojetné nevstřícné podceněné

odřízlé vytékající směšné utopené na bázi hnisu

 

jen malá chvilka a vše už je pryč notifikovaná minulost

stuhlost všech těch pohybů co jich vkusně odmítáš

zázračnost dotyků smršť lehkovážných povrchních odmítání

je jen zdání ona myšlenka zavětřila toho neodolatelného člověka

 

utíká ze všech sil nohy na ramenou má mlha se ucourá

vzdychá třeští očima nic nevnímá panáčkuje ušima

zašívá si své protesty od té nevstřícné zpropadené bolesti

koleje různorodosti oplívají již odrostlým kovovým šarmem

 

výňatek několik zkratek libozvučný ustavičný zmatek

spousta matek spojených výlučně jen plstěnými šrouby

klouby namáhané životní situací každodenních situací asi

už nic nikdo není všude cítím ztrouchnivělý odnímtelný zvratek

 

propadl se k výšinám neurčitosti sny se bojí dne

zůstanou uzavřeté v zapomnění mylně tomu okorale čelí

není znění nic už tu nezní vše je jen hluše zdrobněle odvolané

zůstávám v tom marastu neustálého úzkostného nechtěného přepjetí

 

všichni už odešli zanechali tu jen svůj stín nač a co stím

převléknu se za radost budu se pak cítit uhrančivě přešťastně

zuří válka uvnitř těla rakovina útok mnohovrstevně úzkostlivě podnikla

zbaví se toho neužitečného těla odejde na cestu útrpně znuděně umanutou

trochu krutou uvnitř dřevěného pokojíčku hlínou navátá destruktivní nečinnost

jsi už tedy asi nic tak čemu půjdeš vstříct asi tomu defitivnímu zapomnění

už tu není začátek konce předstihl svoji umanutou rozhazovačnou strnulost

cnost se proměnila v mnoho nul a jedniček ze střech padá kapka je tak trapná