NESPI

v zajetí mysli slýchávám slova zavilá

odněkud sem těžkopádně zalítla

nesním sen licoměrně do tůně vytvářen jsem

mám jen moc cítit tu krutou demenetní bezmoc

zavírám oči neslyším křídla vážek

unikám pronikám do síní ze sviní

co se mi stalo že je mně tak strašně málo

málem mne to zmátlo navenek cvrlikající pozlátko

ale jen na krátko na maličkou chvýli než jsi v kýženem cíli

nic tam není žádná rozmařilost je útlum vyklopených pocitů

nabízí křeslo dostávám jen to smutně elektrické

je to tak lidské ta ošklivost ponurého světa

prý jsem jen sketa odvedena podvedena rozpletena

byl jsi a za chvíli tě někdo v tmavé kápi odnáší

do říše ze které není návratu tok smrti tě prý napadl