Nostalgie

Spletené city nostalgie

plavaje tam pod hladinou,

čas nasazuje ploutve noci

já nedoufaje v jinou,

plynouti zákoutími uliček,

pro které já kroky počítal

a nikdy nedopočítal…

Rozpustí se kámen

na stokrát opodané dlani.

Neměl jsem jej brát,

vždyť ladil do rytmu

umíněného stakáta bytí!

Alespoň vím, že naživu jsem,

loudáním někdy rychleji plynou míle.

Slunce nemusí svítit,

abychom pojmuly,

jak se třpytí…