PATCHULI

slova zamotaná do nezvyklích podob

mysl zmatená tím vším už asi nevěří

ukolébán spi sladce na dně neurčitosti

realita rozlita v zázemí nostalgických chvil

svítím ve tmě jsem chemicky prolustrován

couvám dále zním jako kostelní zvon zdaleka

řeka mnou protéká tam a zas ven není to jen sen

jsem na pokraji zášti světa spadnu tam nyní urousán

usínám ale stále mi něco v uších zní vnitřní neklid snad

odklízím haraburdí než se vzbudí pojme mne vzekle

potrhané sny vysvlečené do naha vyhřeznutá beznaděj

tak se měj jak nejlépe to jde a na konci mávej zprudka

levný den bez zázraků odlidštěn nástin chvilek budoucích

stal se škrt naprosté nic které nejde pryč trvanlivě zůstává

roztodivnosti se tu dějí to ti možná nějaká daleká ozvěna zdělí

v klamu samo sobě naznačí to prý zatím dokonale zvětrale postačí

jestli přijde vtip co mu říci zvednu lžíci plnou různých zvěstí jen naznačím

zasměji se úsměvem strašidelným je takový podlý nostalgicky ukotven v různých 

nářečích 

jsou tu zdi prstem je odtlačím zavřu očí otevřu uši pusu zamknu na sedm západů

kdo vlastně jsi a proč po ničem netoužíš jsi jako myš tak slyš ta různá zákoutí

pokoutný konec všehomíra je zde zeje tu velká díra lidé se tam propadají

nadávají křičí tam dole je vzorec pro tvůj můj náš nenadalý podlý vzrušující debakl

zazvoní zvonec odklidí z cesty emoce všechny neprůstřelné vesty a dá rozkaz matoucí

břitvu si nabrousí zakřičí něco ale z hrdla mu nevychází žádný zvuk jen chroptění umrlce

byl jsi nechtěný odevzdán jen jaká si položka nezvládnuté pojímivosti bizardností