Houpám si zatím

Miloval jsem ranní mlhy
abych schoval svou realitu
na ní se podepsala paranoia
která mi vyškubla nerv z oka.


Nyní drkotám stár o holi
s plnovousem až k zemi bezedného dna
a hledám tu milovanou brož
od mé zesnulé Lady
tu jsem asi vytratil v kominických kapsách
kdysi v dávnu kruté zimy

nechci na to pomýšlet
nyní se ubíjím bezmocen
když civí z parapetu mol
co zámotkuje své přežití

vždyť on je mým hostem
mou poslední střepinou výstřelu

snad tu ten týden se mnou odbude

a poté v tom křeslu usnu trvale


houpám si zatím
hodiny neodbíjí

již nevysvitne poledne obědní.