Čarokrása

Po ranním polibku
hrníček čaje
vlídné slovo
jeden nádech hluboký

na krajíček másla stíráme melodii
s chlebem křupavě lahodným
a domácky jíme na dvorku

toť slunce pálí vlasy mezí
toť sytá pole kolem
to zpěvani na střechách slovíčkaří.


Trhám ti bez hlasu z lipového květu
a loučím se zatím

takovou lásku jen medvědí znáš
najdeš mě v brzkých mlhovinách

aniž bychom cokoliv zvídali
čarokrása se tak neohlíží

světničkou nám bubnuje vítr
rozvášněn tklivě
a v záblescích plání

uzavírá nejistoty plíce bronzu


dlaně jsou svým příkrým osnovám.