KOLOS

 

kapka po kapce 

tryská ze mne pošetilost

nemoci bezprizorně všetečné

umanutost zavlečena

rozmanitost odmrštěna

do dálek podkrovních 

cítím tu odpudivost

slyším tu zatuchlost

jsem její nedílnou součástí

nebo jen vězeň v okovech

zapleten do pláství úžasnou záští 

 

pokrmem posledního chodu

ukotven na konci všehomíra

jen tu čekám už ani nehynu

zlověstně rozkrájím posilu 

nevlídně pak jen hlavou pokynu

na pozdrav všedních neurčitostí

radost tu není zkapala na bídu

slova předposlední někomu nabídnu

zahryznu se do rtů trpíc nežitím přehlídnu

 

a pak co jen spím zatvrzele nevlídně

topím se sveřepě hněnivě bez oddychu

jen jeden nádech chtěl bych ho poznávat

bez zbytečného zlostného omylu i rozdávat

pokouším se bez valného šklebícího se neúspěchu

jsem na dně kolik ještě zbývá upřímnost dřímá

je ospalé z toho divadla bez platících diváků

mlč jdi spát oddychuj potichu mři jen zvláště potichu