Vzhlížená

Žebrák ztracen v područí lesa
malomocný a stále při smyslech
si zpěvčí notně do prázdna
až mdlé buky háží skrovně listím
v podivuhodném skrytu

jehož smrt nikdo neopláče
a rozplyne se
se zemí na uhel
pastelově a v náruči tkvění

aby opět mohl vykvést jinak
než kdy žil

již přáno v příští barvě optimismu
to zapadající obloha
do modro sté vlny blahořečí krásy

už je smích v koutků z proutí všude

a za to se nežebrá
za to se vděčí svým dětem života

i ony jsou políbené zářemi andělů

v jejich očích hláholíme
o tom snívá hvězdička příměří


vzhlížená.