Jako Kristus

Báseň vyšla vstříc
ke klenbě bohémům omylem
ti uhrabaní v listech prachu
oddálili nevyhnutelné mrtvo

byť ptákům uletělo vadné pero
v jejich žalářích odlesků a tónin
po hnilobách šířící se s dnou

pohltila očištěná zpověd
dle svého mínění otupělost

ten mozek z konzervy otevřený průčelím
nezištně pátrá v pisoárech
našich lyrických uvědomění
a otravy z něj zažité kadidly.



V hromosvodech snů
zapšklá zář nepohasne

tou se živí marnivost

jak vyklíčit odznova
aby ducha nezabila jeho vlastní identita

být zneuznaným mučedníkem
na hřeby přibitý
jako Kristus.