Ách

Krása bytostního
jest kouzlem
na kráse je duše
a na té si tvarujeme
to malované ústy
po malinách zrádných chutí
krasy zmapovaných srdéček

ach ty mraky toho chvění
ach ty barvy co tak vlají
ach ty zpěvy budníčků

jakou se vlilo z kráááás
ona sluncem lattém svůdněná
od paprsčita k paprskům
doléhl oddych líbajícího večera
ve chvílích té krajinky zezdola
vykvétlo to mládí ze zamrzlého času

tam za rty své milé a milého

zaletí se v ňádeřích modránků
v jejich okének z očí

jakoby bezlistého vcházení
mezi řasy k zázrakům

jen to ááách si tlachá
ty bouřlivá poupata po tělích

ách to neunesou

blíží se mrtvice

ale je tak pocitně střepinou hvězd.