Bolest duše
Bolest duše
V tichosti postát
u každé bolavé vzpomínky
a počkat, zda nepřebolí
a myslet na čas,
který odvane vše
Čas, který léčí,
pokryje vše
hvězdným prachem
A přesto,
vzpomínky
jako odliv a příliv
vracejí mě zpět
samota zůstává
Zde stojím v prachu
zmáčena deštěm slz
a vzhlížím k Tobě
já, věčný Jób
Pane Bože, proč?
Opásala jsem se jako muž,
ale Ty mlčíš
snad je mé utrpení příliš malé
a pokoru v sobě těžko hledám
Já vím,
cestu svou jsem si sama zvolila
však přesto,
tebe prosím o pomoc
Já vím,
já starý neznaboh
tebe až nyní vzývám,
když na mé lodi hoří požár
a loď klesá
Snad právě pro tuto chvíli
zrodila jsem se
Cítím to, ale nerozumím
Bože prosím,
promluv
Jsem na konci i na počátku
vždyť na počátku bylo Slovo
a to slovo bylo u Boha
i já jsem zde
já ubohá
Jen slovo řekni
abych věděla, že jsi
abych mohla být
abych věděla, že mě miluješ
abych věděla, že nejsem sama
Děkuji
Komentáře (52)
Komentujících (13)
Doporučit
Tisk
Poezie motlitbou. Soustředěná na Boha, ji naslouchá, když prochází se podmračenou krajinou.*
30.12.2022 23:47:50 | šerý
...mě čas neléčí...odpouštět moc neumím...ani sám sobě...navíc jsem nevěřící...není čemu, komu...ateisti to maj těžší...musej vše zvládnout sami.
29.12.2022 19:58:55 | Marten
Ano, to mají. Žila jsem v tom půl života. Pustila jsem tu víru a ulevilo se mi. Odpustit je opravdu asi nejtěžší sobě. Když se zamyslíš nad tím, jak jsi prožil půl života, dostaneš na sebe vztek. Vidíš ty chyby. Děs. A pak si musíš říct -žil jsem to nejlépe, jak jsem uměl. Že se mi to teď nelíbí? Ok, můžu žít jinak. Dokud žiju, můžu něco se sebou dělat. Přemýšlení o minulosti je ztráta času. Je škoda s ním plýtvat. :-)
29.12.2022 20:25:14 | kozorožka
...o minulým nejde nepřemýšlet, vždy se ti připomene prakticky, člověk je svou minulostí...asi jsem jeden z těch zbabělců, co nemaj odvahu udělat nic radikálního či podstatnýho se svým blbým životem...proto si neodpouštím, jsem sebekritickej příšerně...většinou lidi nejsou tak dobří, jak ze sebe navenek dělaj...přetvářka se jmenuje společnost...na to že je náboženství něco lepšího nevěřím...jen krásná ideologie.
30.12.2022 16:50:29 | Marten
Do druhých doopravdy nevidíš. Existuje také věc zvaná vytěsnění. Pozoruji to (jako jungovský psycholog - amatér) hojně. Někdy se člověku stane, že se dostane do vnitřního sporu sám se sebou, který nemůže unést, a proto "si lže". Například lidé mají cosi za zlé svým rodičům, ale protože ti rodiče nebyli zlí, jen se něco nepovedlo, ti lidé si to nedokážou přiznat. A tak může být častoi zdrojem "přetvářky" snaha něčemu dostát, co nedokážu, nebo vlastně nechci. To dělá morálka. (V skutečnosti škodí - není motivem jednání, ale nechceme ji porušit, tak hrajeme komedii - s druhými, ale tím i se sebou.) Nebo tak působí strach ega z odsouzení, nebo snaha ega cosi dosáhnout. A málokdo dokáže v každé situaci reagovat plně tak, jak to cítí. Popravdě snad nikdo. Jen si to myslíme. Je to prostě složité. Je ale třeba vědět, že málokdo si sám uvědomuje "co činí". Cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly... A k otázce sebekritiky, s tím asi zápasí každý. Rozhodně je to lepší varianta, než o sobě nepochybovat. Člověk musí hledat krapet sebelásky, aby to vyvážil. Když přijmeš jako fakt, že jsi prostě sebekritický a nebudeš se tím trápit, možná to samo časem odpluje. Totiž s čím bojuješ, to vlastně podporuješ. Dáváš tomu pozornost, a tím to živíš. :-)
30.12.2022 17:04:10 | kozorožka
...jsem dokonalej ve vytěsnění, bez sebelhaní...jsem pěkně psycho, až příliš vědomej, co činím...asi divnej, prostě až moc vnímavej, to je prokletí...si odjakživa říkám, že jsem asi měl být psychiatr...;-)jen vtip, neunesl bych tolik utrpení druhých...
30.12.2022 17:11:22 | Marten
Jsi ve svém sebemrskačství přímo roztomilý. Člověk by měl chuť tě pohladit po duši :-). Vytěsnění, jehož sis vědom, již není vytěsnění. To je proces rozšíření vědomí, to je zrání k moudrosti - za mě smysl života. Jsi prostě hodně citlivý. To znám. Jeden z důvodů, proč se nedívám na televizi je, že mě rozbrečí kde co. Utrpení druhých, kterým nelze pomoci, není nutné brát na sebe - pouštět si to do duše. Nemusíš nést tíhu světa. Já to dělám tak, že obracím svou pozornost k tomu, co mi dělá dobře - jako třeba psaní zde :-))).
30.12.2022 17:18:00 | kozorožka
...když ne vytěsnění, tak nějaká sublimace...takový "odvedení pozornosti smyslů" jinam...a život je takový sebemrskačství, to jo...takže dík za pohlazení...;-)a promluvení si...člověk časem a životem zjišťuje, že nemá moc s kým...ps: dělám to stejně...každej má něco, co ho nabíjí...
30.12.2022 17:25:30 | Marten
"uprostřed zimy jsem v sobě objevil nepřemožitelné léto" Albert Camus
tahle úžasná věta (mám ji moc ráda) na mě dnes ráno vyskočila:) a já tušila, že ne pro mě...
ještě něco;) ...Já Jsem...
27.12.2022 09:20:47 | Sonador
Ano. V člověku se uloží nějaká silná myšlenka, co kdy zaslechl, a pak vystupuje. Mně se stále vrací tato: Zkušenost je nepřenosná. A je to tak. Jinak bychom si někde přečetli v mládí jak žít, a pak by to už byla jen jízda podle mapy - nuda. Každý si musí nabít hubu sám. :-)))
27.12.2022 09:47:47 | kozorožka
kozorožko:) vůbec nerozumim reakci;)
a P.S. myslela jsem tím, že jsem si ji dnes ráno někde přečetla:D
27.12.2022 09:50:04 | Sonador
Vysvětlím. Vyskočila ti věta. Je jedno, kdy jsi ji zaznamenala. Nějak tě oslovila. Teď se ti to propojilo. Mně to připomnělo, co se děje v životě mně: mám řadu vzpomínek, často na konkrétní lidi, kteří něco řekli, co mi uvízlo v paměti. Tehdy jsem nevěděla proč. Duše řekla: zajímavé! a nic víc. Nejvíc mi utkvěla myšlenka - zkušenost je nepřenosná. Příklad: Když jsem slyšela, že se značné procento amerických manažerů zabije, když je vyhodí z práce, nechápala jsem to. A pak se mi to stalo. Až pak jsem zjistila, jak moc jsem byla na té práci závislá. Až tou zkušeností. Zkušenost z manželské krize byla mnohem drsnější. A já si MYSLELA, ŽE bych v takovém případě reagovala tak a tak. A život mě smetl do prachu. A jako fénix jsem vstala z popela. Také se říká: myslet znamená hovno vědět. Je to tak.
27.12.2022 10:06:44 | kozorožka
když je člověku nejhůř, když si myslí, že tohle už nezvládne, je to příležitost najít Pravdu... a o tom je ta věta, že to musí každý zažít a zjistit sám, je jasné... spoustu takových příležitostí mineme, když ale konečně ne, je to důvod k veliké "nepřemožitelné" radosti...
měj hezký den růžkatá*
27.12.2022 10:15:54 | Sonador
Tobě také:-) Ještě jedna myšlenka. Slovo pravda je ošemetná věc. Nic proti němu, ale vyvolává dojem obecné platnosti. V matematice jistě, ale v životě? Každý má svou. Řeč je nástrojem nedorozumění. A proto je tak zajímavá.
27.12.2022 10:21:48 | kozorožka
Bůh ti asi nepomůže, jen ty sama .) tato polomodlidba je ale něčím zajímavá
27.12.2022 08:19:45 | Constantine
Čekala jsem, že něco takového napíšeš :-). Pokud je Bůh nějaký vyšší princip v nás, tak se nejedná o protiklady. Tak jako tak je bůh tajemství - pro věřící i nevěřící na jiný způsob. Ta zmínka o hořící lodi - dívala jsem se kdysi na dokument, v němž vzplála americká letadlová loď. Z komentáře přeživšího mi uvízlo v hlavě: na hořící lodi nejsou žádní nevěřící. Samozřejmě ateista bude mít výklad o stresu a já nevím čem. Ale stejně, k čemu se obracíme když je nám opravdu zle? Moudrá květeno, jak říká potápějící se Werich? To je přece blbost. Mami? Když jsme dávno dospělí. Není to žádný důkaz existence boží - bůh je nedokazatelný v pozitivním ani negativním smyslu. K čemu se můžeme ještě obrátit? K sobě. Ke svým hlubším vrstvám, ke své duši. K tomu, kdo mlčí a poslouchá, když něco pořád v duši říkáme. Podle Junga je toto nevědomí, hluboké tajemné vrstvy duše, které nás propojují s druhými a snad i se životem jako celkem - stačí se podívat do očí zvířete - je tam duše. Jak si můžeme rozumět s kočkou? Na úrovni toho, co je nám společné, kdesi hluboko v podpalubí - příroda v nás. Toto nejhlubší, společné, co když procítíme nám umožňuje prožít harmonii celku, lze nazývat různými jmény. Problém všech jmen je, že si s tím člověk spojuje cosi, co k tomu nepatří. Člověk ušpiní slova, zneužije je, ale už je neumí očistit. A pak vylévá dítě i s vaničkou. Jaký je rozdíl mezi Přírodou, Bohem, Celkem, Zdrojem a já nevím čím? Jsou to slova. Za slovy je představa. Představa celku je dosti mlhavá. Jak uchopit něco neuchopitelného? Jak uchopit tajemství?
27.12.2022 08:50:42 | kozorožka
Jednoduše a prostě, prostě jen být .) žádná věda. Problém lidí je vždy to, že se v tom nípají a základ ji uniká .) Mnoho řečí pro nic a nic neříkající .) proto svět vypadá, jak vypadá. Špinavá mysl a zahalená srdce nikdy nemohou vést k osvícení .) Dokud mysl kvoká, ničeho nedosáhneme .)
27.12.2022 08:56:21 | Constantine
Ano to je dobrý nápad. Ale kdo to dokáže. Buddhisté to trénují roky. A je to vůbec v našem světě reálné? A mysl, rozum je jistě špatný pán, ale jako sluhu ho zajisté potřebujeme. Sám o sobě není zlem. Pokud ano, je člověk vlastně omyl přírody. Ale i vyšší zvířata, minimálně primáti. Rozum je svoboda rozhodovat se. Nechtěla bych být mravenec plně determinovaný pudy. A v klášterech může žít jen omezený počet osob :-). Ostatní "musí do světa".
27.12.2022 09:07:17 | kozorožka
Jen slovíčko. Ano, člověk je zřejmě jediným omylem Přírody. O tom není pochyb! Jen bere, nedává, není článkem, který koloběh života pojí. A kdo si chce nechat namluvit něco o naší zdejší nezbytnosti a genialitě, tak nahromadí slova.
31.12.2022 00:08:55 | šerý
Ty píšeš a myslíš moc složitě, stejně jako ostatní, co to chtějí (nalézt), co je skutečnost, čas nebo cokoliv vymyšleného od lidí? Nic, jen vězení, strach. Osvoboď tělo a ducha od zhovadilosti myšlení .)
27.12.2022 09:09:21 | Constantine
Jestli to není tajné, můžeš mi Constantine prozradit, jak to děláš? :-)
27.12.2022 09:45:15 | kozorožka
prostě to nedělám/neděje se to .) ale i k tomu se asi musí dospět přijímat věci tak, jak jsou .)
27.12.2022 09:50:04 | Constantine
v pokoře čtu Tvé řádky. píšeš skvěle. :-))
27.12.2022 02:51:58 | Iva Husárková
Díky. Byla bych ráda, kdyby se mi to rýmovalo, ale pak by to zase nebylo tak pravdivé. Neumím obojí najednou. To je vyhrazeno velikánům. :-)
27.12.2022 06:29:25 | kozorožka
třeba si Tvá múza nemyslí, že je třeba rýmů. je dobré, že nasloucháš intuici. :-))
28.12.2022 03:08:07 | Iva Husárková
milá kozorožko a víš, že v knize Jób stojí také toto: " Rozhodneš-li se pro něco, stane se tak a na Tvých cestách bude zářit světlo"...??
26.12.2022 19:39:11 | Frr
Četla jsem ji před časem, ale nepamatuji si to. Díky. Četla jsem ji v souvislosti s Odpovědí na Jóba od Junga. Jung má zajímavou myšlenku, že Bůh byl jaksi mimo sebe, když jednal s Jóbem. Jób jej svou statečnou pokorou přiměl k sebereflexi - a tak si Bůh přišel skrze Ježíše vyzkoušet lidský život.
26.12.2022 20:02:16 | kozorožka
To je zajímavá myšlenka. Zrovinka nedávno jsem Joba probíral s jedním známým a shodli jsme se, že to není moc hezké. Avšak Jungova myšlenka tomu dodává jiný význam. Prosím, kde toto tvrdil?
26.12.2022 21:09:41 | Imaginant
Pro mě je Jób silný i jinak. Symbol statečnosti: být sám sebou, hrdě se postavit osudu, bez hněvu i sebelítosti. Jeho promluva k Bohu se dá chápat jako temná chvíle jeho duše, kdy má pocit, že vše, co dělal, ztrácí smysl. To, že mu Bůh odpověděl, byť přísně, jeho smysl znovu naplnilo. Strašné by bylo, kdyby mlčel, kdyby se s ním vůbec nebavil. Takový příběh by pochopitelně nemohl být v Bibli. Teď mě napadá cosi o druhé světové, ale raději toho nechám. Ostatně stačí přítomnost.
26.12.2022 21:22:06 | kozorožka
Děkuji za odkázání na knihu.
Pravda je, že když jsem četl Joba zkoumal jsem jen Boha. Nejspíše si ho budu muset přečíst znova se všemi novými poznatky. A možná se na to celé budu dívat jinak.
26.12.2022 21:26:44 | Imaginant
Nové úhly pohledu, perspektivy, to je skvělá věc. To je jeden z důvodů, proč je poznání nekonečné. :-)
26.12.2022 21:45:58 | kozorožka
Je to útlá knížka Odpověď na Jóba. Též někde v sebraných spisech, tuším poslední díl nedávno vydaný.
26.12.2022 21:14:15 | kozorožka
on mluví stále
vodou v řece
vločkou sněhu
žlutí tařic v skále
miluje tě přece
26.12.2022 18:18:55 | stormeater
Ano, ale i když to víš, najednou to necítíš. Jako by byl otočen zády. Kdo je člověk ubohý? Přemýšlel jsi o tom? Podle mého ten, kdo je u Boha, jak pravý český jazyk. Tak v čem je problém? Kdo je u Boha, necítí jej v sobě. Nebohý bude pak ten, kdo o něm neví. Je to věcí uvědomění, ale to přeci nestačí ke štěstí, že. Ještě v sobě probudit cit. K tomu zpravidla potřebujeme druhé. Oni v nás rozhoří lásku, ten božský princip v nás. Rozhořet ho sám, to je vyšší level, řekla bych.
26.12.2022 18:49:59 | kozorožka
čím dál víc si myslím, že skutečně povznesený nad lidskost i člověčenství znamená být oproštěn od citů a emocí...nemít nic, nechtít nic, nebýt nic...cokoli lidské připustíš, srazí tě zpět do popela
27.12.2022 10:40:52 | stormeater
To je svůdná představa. Rozumím jí a znám ji. Ale je to podle mého útěk před životem. Ale jistě je dobré na čas se stáhnout, když má na to člověk prostor, tak nějak se zklidnit a udělat v duši pořádek. Ale pak se vrátit do vřavy života. I když zase něco schytáš. Proto jsme sem přišli, mám já za to. Hrát tu hru zvanou život. Mně pomáhá brát život jako hru. Jung píše v Červené knize, kterou teď čtu něco v tom smyslu, že modlitba a smích je totéž. Brát život lehce, jak jen to jde. Osud si z nás tropí žerty. Můžeš se smát s ním. Není zlý, jen má rád legraci - padni komu padni. Ale občas zlý opravdu je, ale zatím nejsme ve válce..., tak to není skutečně zlé.
27.12.2022 11:03:34 | kozorožka
myslím, že to zlé v životě si způsobujeme sami...nepochopením věcí a vztahů mezi nimi, nechutí jednat nebo postoupit, lpěním na vlastních dogmatech, iluzích, omylech...beru věci tak, že se stát musejí, aby se staly ty příští...naší úlohou je pouze odehrát to nejlépe, jak jde, a poučit se...
27.12.2022 11:23:20 | stormeater
Ano. Vnímá to úplně stejně. Ovšem trvá to nějaký čas a mnoho šrámů n duši, než to člověk pochopí. A přijme to. To jsou dva kroky. To pochopení bolí - když zjistíš, že tu větev sis pod sebou podřízl sám :-). A pak přijmeš, že to tak muselo být. Pak máš šanci na klid v duši. Tak to vidím já.
27.12.2022 11:35:44 | kozorožka
Už promluvil
právě přes tyto slova
které si myslíš
že jsou hledáním Boha..
co nutí TĚ
se opírat
jeho jméno pozvednout..
už promluvit
a je uvnitř TEBE
protože láska uvnitř to JSI TY
s láskou k sobě
nacházíš**
;)*
Jsi na cestě a určitě té,
která je vedena přesně dle tvého času..k uvědomění si.
JSI
a to je moc fajn.
Drž se a buď šťastná milá Kozorožko *.
Hodně štěstí ve všech tvých dnech
26.12.2022 16:55:28 | jenommarie
Děkuji. Také to tak vnímám. Ale na mé sinusoidě se tak jako tak pohybuji ze světla do tmy, z veselí do smutku. Z pocitu propojení do samoty. Prostě v tom lítám :-)
26.12.2022 17:21:32 | kozorožka
To se srovná, ty nejistoty..neboj se
ono to někdy tak je..než se vyladí ty duševní pochody a uvnitř sebe..k sobě. Bude dobře uvidíš, jsi silná, věř si*:)
26.12.2022 17:24:53 | jenommarie
Víra v Něho, na okně kocour černý, posílí duši, zažehne knot lucerny naděje. Za mne povedené, Kozorožko! :)
26.12.2022 14:38:19 | Protivník