Umrlec

Sníh černobíl roztál se
a vzpomínky vsákly mdlé
do okolních trav
jimž zazvonily to zvoničky hájů
ve svém hlasu hvězd nezdálném
po třpytech zjevně skrovných.


Umrlec do hrobnic vším kamením vsypán
z tama lůna srdce nekvétá
z kvetoucích to mlh a zdání
co léty ducha již sečtené jsou.


Pan kostelník se za něj
ve věži umodlí
v křížích to příkořích
a z komína se vyválí dávný holub
aby vylétl jako popel z těla světla
jímž jsme souzvuky
těch houslí a fléten
z dýmů domovů
a setby prosebných víl.