Tam za rybníkem

Paprsčitá křídla kobaltu
pozoruji nehybně
a zdá se mi
že jsem v průzračnosti
když tu konvalinka
karafiát a sedmikráska
zvoní mi a ladí den
to jarního slunce je k mání.


Tu sedmero děvčat skotačí si v krojích
jakou si hold vybrat
když zavoněla ta nedaleká buchta
od vesničky malované
asi se tam vydám jako býk
abych pobouřil místní divoženky
jedna se mi od ucha k uchu usmívá
a s ní rozpustilost šohajná

zahraju jí cimbálovku u okénka
a k večeru vniknu do jejich očí čirých

tam za rybníkem skrytým

co při ní toužně motýla vypletu
abych jí polibky jimi jal.


To něhyplná leť obloho !!!