Řev polí

Řev z kuše zlata
řev polí a blát
doléhá se do mračen dračivě

bije třesy, bije však
umlčí vojína na koní
který slepě pochodoval mašinérií
ah
ta mladistvost černalá se zčernala
se zemí hutnou na rakvích.


Ah
té krve prolité krví jas
ah
ta květená choroba
proč by květy vzlétaly
když zbůhdarná válka je samý žal a kal.



Ah
ty břehy vdovců najdou možno soví klid
jsouc ďáblicím ze dních pochev zmaření
což chtíči pohárků za kostích ulomí
ta větev nahostí učarovaná

ze zloření smrtelníků pochodní


jenž mají vesmír v rukou hnátů
zhříšností.