PLK III

 

Chrčím znuděně tu trčím

Uslyším křehkost kostí vět

Usvědčený svět náhle tiše páchne

Rukou máchneš vzduch se osvobodí

 

Bahnem se to tělo táhne

Něčím neslyšitelným páchne

Možná životem už dávno vyčpělým

V co se mění k uzoufání zaníceně

Takové malé štěně štěkne zdechne

 

Dost už bylo snění realita v bílou kaluž slita

Uškrcená motýlkem na košili temně rudé

Co dál bude co jen zbude křičí zhubne

Je jen kůže sem tam nějaká ta stydká kost

Už má dost vytáhla si špatný upachtěný los

 

Jen zrnko nepravdy doopravdy jen samá zlost

Znásobena nakrmena duší možná náhle i tou tvou

Nekřič radši na zem upadni pak podlou stopu nožem napadni

Nebo vypadni vykliď toto místo od své malichernosti čiré

Čuchni k trávě zespoda levná pohoda odeslaná jícnem podepsána