SOUKOLÍ

Spláchnutý usoužený nostalgicky kohorentní

Vysící za rohy své jednoznačné umělé svědomitosti

Sny nosící v kapse jež děravá jest padající nutně zbrkle

Už není nic jen stín sledující ten předešlý hledající tebe

Co se stalo vedle tebe teď prý mnoho z mnoha věcí

Upadl nechcce vstát i nadále se vzestupně propadá

Maso od kostí ztrácí návaznost kůže dělá co jen zmůže nuže

Výstřel jenž zastavil se v čase a někomu i v těle hle kde je

Slza ukápla na zem leží tam jako pitomost notoricky vlhká

Noci pocity ospalosti tlukot srdce slyším ho tak hrůzně prudce

Jako by chtělo mně opustit najít si jiný cíl své budoucí pitoresknosti

Pocity vepsané rozsápané v tvář tvé nejednoznačné jednoduchosti a tak k uzoufání 

mdlé.