Hříšný pes

Světe vzdálený
světe divů bláhový
milost tvá je pravdivá
v nichž zurčíme po odrazech
a jejich zrcadel
kde objímáme vícehlasy hrdlic
to harmonium korun z vyšších poloh
co tak zticha probouzí se ze tmy životné.


Jeví se ta pohádka dětí
co si traduje ve štěstí
jak maličkost převeliká je
jež tím zdárně proplouvá
ta věčnost proudivá
co dá to květované srdce
to slunéčko desetinné
v přátelství nejcennějším
co zarytě dbá
aby jsme k sobě měli tu vlídnost
prosvítající hladinami řečišť
ve svých kolébkách pokory svatého Šebestiána.



Čarodějův učeň vykouzlí
ty divoké husy hořejší
z širokoširých oblačen
toť slétnuvší zapějí pocestným
jako devětsil a řebříček srostou chrámem páně
tak i zvony bijí z prohřešků
se vysvětí z kalichu pozdních vín

aby očistil skvrny hříšný pes
jehož pán byl takový
zpitomělý.