Pro kastanětu

Mademoiselle
oslepl jsem Vámi
nebo andělským světlem
tu rezonance k vážné melodii mi utkvěla
Fregatou na chladných bájů moří
zvedajících po vlnách zpovětří
co modrá jejímu blankytu šat
k obzorným přízrakům.


Kam se dopravíme
když dlaně křídel žíhaných
zakotvily zrána nesmírně horké dotyky
jež sklouzly se mnou v kapkách vermutu
ty nahé hlubiny povzdechů

zaklokotal bázní soumrak
za stmívající posedlost ticha
ke průhledným mělčinám úst
což nevratně zbouřilo mlhu
v umdlení krás.



Mlčíme u kamen lávových
a věříme v jejich polohách moc

juž bleskotání náhlé zvoní
v rozletů měděného slavíka
a to vše zákoutími zaplá
po stínech zvolna ostýchavých úmořím

srdcem dál

nebude-li prst pro kastanětu.