Příroda povstává

S květy se splývám zpovzdálí
a lučními kosmy přehrávám
skladby chorálů intenzit

nasávám jej plynule
když prší po kapce kapičkách ozvuky
do toulání v jarohrách barev
které zhoupávají jasany s topoly touhy
z výše blizoučkého klání středobodů.



Pamětí zítřkům poklová datel svá neobyčejna
v neviditelnu tekoucích míz
jenž rmoutí svou věrnost paprskům nitra ponenáhle.



Květino čarodějná rozpaků
přičichávám k Vám
a opájím se jak hermafrodit
této záměny údivů ztajností
kde procitnu k žlutavým stráním
jež sluší zpěvům ptačího sonetu.



Hudba vane blues
z větrů vstání country vznáší
a poponese mrakům žádost o smích
zalévajíc s láskou
ty vystoupavé klíčky k uzření
prorůstajícími smutkem básníků lidu
jejž hezčími jsou lesky napojení slasti příhodné
květoslavným mlčením.



Nechť příroda povstává
skutků gest a chapadel zpupností žít

i do znavení nymf

trumfem ošklivě zkrášleným.