Nesmrtelnost tvá

Něhou jsem si přál
to zaváté a jdoucí květy
jež mne zavoněli bělostí
jakou cítím v subtilních vrcholech
a žalmů
kéž bych větrem podzimu byl
a spřádal hlasy
k této barvě skladby zpučené.

To je silnější
než-li děva kdesi z jasů
kde jsem se zamiloval
a první verš jí udal pod rtíkem
co v ní se zatrsale pousmálo
to vláčné zdání Nov.

Nyní v těchto vinobraní
sám a zahřátý bývám
sám se hroužím v štěstí i neřestí
to ta lucerna záhadná svítí
a tou jsem bezeslov tichý vchod dýmu.



Smím-li se tě optat
ty serafíne tajnosnoubné tmy
jestli básnicky zažehnu
soulad nyvé hvězdy
abych vyplul k ní
a srdce si bujně přivlastnil
jakoby z loubení předzvěstí
jakou spoutávám pln rozkocháním
její zdrženlivé řasy purpury

bych jak živ vlil

té lásky krví vrávoří

než nesmrtelnost tvá

to přezírá
po svém umu zanícení

jež je i mou algebrou.