LUSK

úporně sčítám své dny 

pocit odstrčen vyvlečen

pokořen vynucen potím se

je mi zle no tak pohleď hle

noc přebírá vládu spi už jen

vypni hlavu zavři oči probuď sny

no tak spi je to obyčejně výmluvné

proces očištění zákeřná nalíčená maličkost

kost ožraná až na hebkou morbidní bezmoc

stoupám klesám znuděně se zabíjím

odvíjím to lano na dno stoupám si

bude někdy lepší zítřek dnes už asi ne

zve se další nudný třepotavý úctihodný den

sen jako zmínka o nepotřebnosti realita bytí

protkán stehy nití pomalu mne trhají

další realita na hraní povzdech jako padající list

už letí vzduchem unášen bez ocelových křídel

pronikám jsem to já v tom těle v zrcadle se směje

co se děje mnohé děje okousané šíleně zběsilým povzdechem

nastal smích odlitý z těch veselých otřepaných míst

palčivá otázka v kupě s odpovědí dere se na povrch

je tu znuděný těsný vzduch cítíš jak ta smrt tuze voní

odsouzen už za života tajně odebrané frivolní orgány

tak už možná dost mnoho slov už dávno vyslovených

trpících vyčpělých ve svých kobkách zavalitě zatuchlích