Bože, jenž nejsi náš
Snad uzmout chceš nám zcela
Nebesa tak krásná
Nyní potemnělá
Zvůle tvá vezdejší
Nový zákon káže
Ďábel ve tvých službách
Drží nad ním stráže
Ďábel bydlí zde
Když svět se v peklo mění
A láska kdesi ukrytá
Žije v osamění
Oheň lásky zhasíná
Krajinu v led mění
Srdce plní rudý hněv
Pod rouškou rozhořčení
Kdo bojovat chce se zlem
Ten kdo zlo napadá
Ten pro dobro je ztracen
Ten peklu propadá
Bože, jenž nejsi náš
My co lásku v srdci máme
Oheň lásky v dáli zříme
My se tě nebojíme
...velmi zajímavý, jakoby obráceně...bůh je mi cizí, zato člověk blízký...;-)teda ten dobrej...
21.02.2023 14:56:16 | Marten
Děkuji. Je asi jedno, co člověk vzývá a co má rád. Jen je dobré být pozitivní. Svět je plný negace, ať si dává (nebo my jí dáváme) jakékoli jméno. Propadnout vlivu oné vnější negace, tedy být sám negativní, znamená přidat se k ní a zhoršovat stav světa.
21.02.2023 18:35:08 | kozorožka
...po dobrém se zlem ale nejde hnout...to je ten bludnej kruh.
22.02.2023 12:48:04 | Marten
S čím bojuješ, to podporuješ, spadáš na stejnou úroveň. Zlo je třeba zastavit, čelit mu, ale s klidem. Pokud propadneme hněvu, zvyšujeme množství zla.
22.02.2023 13:58:15 | kozorožka
...vždyť říkám bludnej kruh...navíc být pozitivní je často jen nevšímání si, zbabělý ignorování špatnýho...taky zlu neodporování...;-)a na zázraky nevěřím...proto ani na zásah zhůry...to je krásný ale naivní.
22.02.2023 14:39:35 | Marten
a po zlém ho jen živíš... ;) se zlem je třeba neustále bojovat, ale ne jeho zbraněmi...
22.02.2023 13:01:54 | stormeater
můj Bůh je láska nad vodami
a něžné ticho mezi námi
když nemluvíme, srdce bijí
studánka v lese, z které piji
můj Bůh jsou hvězdy v černé noci
když duši plní vřelý soucit
je v očích dětí, v trávě v lukách
skořápka rozumu když puká
můj Bůh je teplo spjatých dlaní
svádivé snění za svítání
něha když při vzpomínkách svítí
můj Bůh je celé moje bytí
21.02.2023 13:20:16 | stormeater
....ale jo, Bůh je s námi...cítím, že nán naslouchá a jde s námi-po našem boku...JENŽE MLČKY...
21.02.2023 12:33:15 | Frr
Ano, Jiříku. Mluvím zde symbolicky o vnucující se negaci, která nás jakoby přerůstá jako temný bůh neboli démon. Pokud se jí člověk nechá ovládnout, vlastně toho démona vzývá. Nechtěně, a v tom je ten vtip. Není v hloubi podstatné, co kdo vzývá za ideály - pokud je v hněvu, má v sobě jed, má v sob infekci, kterou šíří dál, tím že nahněvá druhé. Mým krédem je, které se snažím dodržet, ale lehké to není: být laskavá, i když druzí nejsou. Tím tu jejich negaci nepřijmu, ani nešířím dál. Ještě jedna věc: v hloubi jsou negativní emoce a zlo totéž. Máme-li v sobě hněv, podílíme se na všeobecném špatném stavu světa.
21.02.2023 18:44:18 | kozorožka
Ťuky ťuk.
Ó jak moudré.
Hezký psané.
V polovině dne
a to mě těší.
***
Jen tak mimochodem
Komentář jsem chtěl napsat mnohem delší ... než obvykle.
***
Děkuji Ti Kozorožko.
Den se zdá být ... malilinko hezčí.
VFM
21.02.2023 12:23:12 | Fialový metal