Zítra po pozítří

Slunce ranné protrhlo mraky
a byl zvednutý vítr
to sem si v hloubi přál
být ukryt pod stromy hlasu
a myslet na ty božské květy
co mi už zeslal příslib jitra
s kterým usínám dnem za dnem

to křídly křesám jinotaje
když mašličku Růženko milá
ti uváži na upletený copánek
a ty snad zatancuješ mihotavý vzruch náhod

hle krajinka se zazelená trním
a my s ní vplujem
do ztracena malinových nálezišť.



Stáváme se juž motýlím soumrakem
jen a jen ve snech
ten však není tím rtem zpovědnic

je to ten sýr tvůj z koutku
jakým se probudím tak v nebe

modrých očí v tebe
zachmýřenou peřím víl

zítra po pozítří

a copak dál
se srdéčkem

povyskočí si
a shoří se mnou ?

Asi netušíš...