Drahým učitelům

Bojíme se neznámého
Jak jinak
Ale neznámé je všude
Ptáme se
Co s námi bude
Nikdo neví
Nikdo nechce říct
A když se zastavíme na místě
Zasypou nás
A když se zastavíme na chvíli
Když chceme chvíli na rozmyšlenou
Je pozdě
A tak běháme
A nepřemýšlíme
Protože je lepší doběhnout špatně
Než nedoběhnout nikam
A smrtonosných roklí
Není na světě zas až tak moc
A proto fyzika
Ano, velice poetické
Zavrženíhodné
Tohle není forma pro umění
Ale já nepíšu umění
Já píšu každodenní život
A s každým krokem
Jsem ho napsala o slovo víc
A ptám se
Dělám to špatně
Jak moc?
A kdo to určí?
Kdo ho bude psát po mě?
A co až nikdo psát nebude?
Co když se bojím
A nechci vám dát za pravdu
Nedali jste mi návod
A nedáte mi ani radu
Ano, mluvím s vámi
Nechci, ale pořád ne to myslím
Dělám co umím
A jak to umím
A jestli nic neumím
A z mého neumění se stane umění
Bude to lepší
Než kdybych nenapsala nic?