Divné hnědé tělo,
vlčice potrhlá
neznaje komploty,
jak z klubíčka času
naše rozmotávají se životy,
jen jeden a pak nic.
Prázdnota.
Ostrá jako kočičí drápy,
ty se smrtí perou se,
jen vánky pro ně nesou se.
A tak hážu prsty,
rozpitvávám mrtvé chvíle
na těle, co pleť má hnědavou.
A kočky…
smějí se tomu
očima i srstí.