Bolí tě duše
Co říct mohu
Vše co tě bolí
Odevzdej Bohu
Ještě to bolí
Tak odevzdej víc
Dávej stále
Až nezbyde nic
Zbyde jen ticho
Zbyde jen klid
Konečně můžeš
Jen tak žít
Nechtít nic
A nechtít brát
Život přijímat
Soucit dát
Každičká bolest
učí nás vnímat
vážit si všeho
radost si hledat.
Prosím tě Bože
vždy při mě stůj
ať zvládám bolest
a život svůj.*
Děkuji TI moc také za tvojí báseň
krásný večer milá Kozorožko. ;)
30.03.2023 20:47:54 | jenommarie
Já tobě taky, děkuji moc. Měj se moc pěkně, duše moudrá a laskavá :-)
30.03.2023 22:35:55 | kozorožka
Příliš skromňoučká, co ? Vždyť život je krásný, je třeba ho žít a ne hned na prvním nároží celý ho rozdat. Přece bolest k životu patří, alespoň se můžeme těšit, až přestane bolet. Báseň je hezká, byť je strohá. Není jednoduché špetkou slov napsat tolik. :-))
30.03.2023 20:38:33 | Kan
Ano, patří. Odevzdáním myslím právě ono přijetí. Je to paradox, ale podstata světa lidí je paradoxní. Přijmu a odevzdám. Jde to skrze mne. Odevzdáním to jaksi úplně nezmizí, ale člověku se uleví. Rozum nechápe, ale pocit je jasný, ne? Dík :-)
30.03.2023 22:34:47 | kozorožka
Víš, jsem velmi praktický člověk: proto i mé reakce tak možná vypadají, mnohdy je to jen černá - bílá. Není to ve zlém, jen si někdy nemůžu pomoct. Přeji Ti hezký den. :-))
31.03.2023 11:01:25 | Kan
Vím, že to není ve zlém. Je to v pořádku, že nejsme všichni stejní :-). Měj se také krásně.
31.03.2023 11:43:41 | kozorožka
Když se tak nad tím zamyslím "vše co tě bolí / odevzdej Bohu?"
Chudák ten náš Hospodin. V nebeském "špajzu" musí mít už těch lidských bolestí plné regály. Zasloužil by si tam i nějakou naši sladkost radosti.
Rád si k tobě chodím a pobírám.*
30.03.2023 16:09:07 | šerý
Děkuji. Beru to tak, že smyslem života je zvládání zkoušek, k čemuž patří utrpení. Odevzdání znamená přijetí, a tudíž pochopení, že to patří k životu. Tím je zkouška složena. Odevzdám to bohu znamená složil jsem zkoušku. Je to můj pohled, každý to může vidět jinak. Takto mi to dává smysl :-)
30.03.2023 17:30:53 | kozorožka
Obsahově pěkná, jen škoda té stylistické stránky. Trošička péče a celé by to vypadao hned o dva levely výše :-)
30.03.2023 11:40:10 | Miro Sparkus
Rozumím. Zaznamenala jsem, jak mi to přišlo. Je to proto možná neumělé, ale autentické.
30.03.2023 12:17:08 | kozorožka
Kéž by to člověk uměl...
30.03.2023 11:08:29 | Jan Kacíř
Lze se posadit, ruce na kolena, dlaně vzhůru a soustředit se na pocit odevzdání kamsi vzhůru. Nebo, když člověk kráčí venku, zaklonit hlavu, a poslat to vzhůru. Není to myšlenka, ale pocit. Jako když pouštíš lodičku po vodě. Prostě to nechat plavat. Čeština (hezký překlep - čertina :-)) je dokonalá a jazyk moudrý. Jen to slyšet :-). A když člověk přijme, že nemá v rukou nic a nemusí nic a je to tak v pořádku, pak může žít lehce. Ten pocit nelze držet pořád, taky žiji v tomto světě, ale chvílemi a vracet se k němu, do domova duše. Super :-)
30.03.2023 11:17:35 | kozorožka