Život bez poezie
Život bez poezie
Zrnka písmen do řádků papíru vkládám,
jako když vítr do polí seje kmín
bez veršů, jak děti v Africe strádám
a můj smysl života tmavne jako stín
Slunce v prstech svírá zlatou lyru,
a rozespalé paprsky probouzí ze snu
aby po zimě očistily zem od šmíru
než večer do dívčího klína únavou klesnu
Vždy před jarem staré stromy kácí,
jejichž větve se prohýbají, jako luky
ačkoliv v horách se chlad stále vrací
v Jizerském háji začaly pučet mladé buky
jako když vítr do polí seje kmín
bez veršů, jak děti v Africe strádám
a můj smysl života tmavne jako stín
Slunce v prstech svírá zlatou lyru,
a rozespalé paprsky probouzí ze snu
aby po zimě očistily zem od šmíru
než večer do dívčího klína únavou klesnu
Vždy před jarem staré stromy kácí,
jejichž větve se prohýbají, jako luky
ačkoliv v horách se chlad stále vrací
v Jizerském háji začaly pučet mladé buky
Komentáře (5)
Komentujících (3)
Doporučit
TiskKomentáře
Moc pěkně a trefně napsáno, Petře27 a osobně se domnívám, že:
Bez básní a psaní,
žádný život není!
Měj se fajn a piš jako o život ;)
03.04.2023 15:53:38 | Ondra
Máš naprostou pravdu Irma Geisslová kdysi pronesla: „Kdyby mně bůh vzal lyru, svrh by mě zaživa do pekla.“ a myslím že její slova jsou i po 150 letech stále aktuální a pravdivá
03.04.2023 15:59:02 | Petr27
Rozhodně a absolutně souhlasím! A budou aktuální a pravdivá do té doby, než zemře Láska! A Láska zemře, až zde nebude život! Takže naštěstí máme ještě moře času, během kterého vzniknou oceány krásných nádherných textů, melodií, obrazů, šperků atd. To je nádhera, Petře :)
03.04.2023 16:08:06 | Ondra