VZKAZ

stojím tu ledabyle že by stroze

oči své ohýbám k marnotratné obloze

na noze kouli nejspíše z želatiny

jako mnoho jiných chci jen tu prostřední chvíli

pocítit co vnímat chtěl by každý

než zabředne do nudné sebevraždy

jak ten pocit vlastně sdílet spílat jen tak tiše

zatím tu ležím na morovém sloupu letmě splihle

co se stalo proč jsem jen tak málo

maličko jsouc nevidouc mě skoro nikde

vezmi brýle pohled stručný možná trochu lidský

už nezní nic slyším touha volá hesla stále nová

křičí mrská sebou prská jako kocour

najde se vykonavatelný motor sebeurčení

nesmlouvej nepomlouvej buď tajně sveřepý

smlouvu podepisuj přečti plesající slovíčka 

dříve než zhasne ti utopená svíčka ze slz vnucených