V básníkově písemnictví

V srdci mi ulpěl stínovrah
to můj drahý život
se zabydlil ve střepinách
kde nenacházím nový dech zítřků.


Bliji do zkumavky dávné sliny
a blábolím z cesty zhoub
to lebkoun z poza černých stěn
šklebí si
a vysmívá se mému ochromení.


Čas v písku hodin krátí jas
zadívám se hypnoticky na něj
přehraji orkán hladce v sobě
a jazyk se mi vyplazí
jak psisku vzteklému bez vody.


Ale ale
tu bouchá bytná na duté dveře
ale já už týdny visím na drátě
vzkazem
říkal sem Vám to hluchavci
teď sladce čichejte čpavek
své trudnomyslnosti.



Krkavec smrti
doufám navštíví můj zahnilý hrob
vykálí poznatky pamětí
o tom politováníhodném přečinu
kdy hromobití zapláče

hnědokazem v básníkově písemnictví

kdy mstitelem neuspěl
v těch masách slov
a orgií žul poetů
produševnělých.