Zoufalost z čísel a písmen

V matice sedím,
snažím se psát,
ale nic nevím.
Na co se ptát?
Nebo se jen smát?
Propadnutí bát?
Psát radši básně?
Chvíli je mi krásně...
Ale je tady pořád,
matika, ten neřád!
Mám se již vzdát?
Či snad se s ní prát?
Mé hlavě chybí číselný řád.
Trapně pořád se cítím,
k pětce se pomalu chýlím.
Nějaké otázky?
Nejsou.
Nebo snad jsou?
Na tabuli matoucí obrázky,
vždycky budou
v tuto hodinu.
Za spodinu
označeni jsou,
kdo mají ty otázky.
Je v pořádku,
že to neznáš.
Nechápeš.
Však to nadrtíš,
za trest se to naučíš.
Okolí potěšíš.
Ale toho času,
co dal by se využít,
na to co tě baví.
Tohle stejně zapomeneš...
Co slyším v tvé hlavě?
Že chceš si život užít?
To učitel neví...
Koho to vlastně baví,
zasvětit život číslům?
Jako v básni slovům.
Všichni jsme divní.