Záříme potoky

Kdo to přichází
k zahradě labyrintu zrození
když neodchází s tělem

přec douškem Boha to vlívá
motýlím šumění křídel žasu
pro plnokvěté splývání krajů
a symbolik

abychom načerpali síly dojmů
v odpuštění k jejich křehkostem
a snad i zazpívali postříbřené písně tu
v ozvěnách
jež se ocitáme v slzách medovic.



Pročpak nekvetem zemí úžin
můžem-li ozvonět stydká srdečna
co kanou smutky
k pochodním zavřelá

byla tam nevědomost

viďte mý svatí apoštolové

záříme potoky duší
jenž sami jste knězi napůl oddaní

já pánem Vás
všechny miluji.