Svotojanské zrcadlení

            Teplo rán, když do těla tě hladí létem

            lístkem růžlícím svítí

            zrníčkem kapradí

            poklad svůj můžeš dát

            duše zas volná

            nocí může jíti ...

                                                                                                      Nečekáš na zázrak

                                                                                      co někde, někým má se stát

                                                                                                             pramenem síly

                                                                                                            sám už proudíš

                                                                                                              být vším co jsi

                                                                                                                 co umíš dát

                                                                                                    na cestě vzpřímené

                                                                                                                   nezbloudíš.