Koleje

KOLEJE

Zde dvě prosté dráhy, jež vedle sebe jdou.
V nedohlednu ztrácí se, však konce neberou.
Jedna vede přímo, druhá bočí v mžiku,
však výhybka je jediná, i možno nabýt křiku.

Která dráha povede, kam se člověk dostat chce?
Je vůbec jedna správná? Má druhá protekce?
Výhybka se blíží dál a tempo nelze zpomalit,
cíl i cestu celistvou by chtělo to snad odhalit.

Nebo zkrátka nemyslet a chvíli zavřít oči,
vnímat každý pražec, z něj těžit všechen pocit?
Výhybku tu vytěsnit, než se kolej ztratí v dáli,
pak probudit se s jistotou, než abychom se báli.

Volba valná, nevalná, snadná taktéž nesnadná,
však proč vzešla myšlenka, že kolej tato je vadná?
Příčiny a důsledky, je srdce proti rozumu a
nakonec až neznámo, zda vůbec člověk chce domů.

Děsivé je přehodit, když nelze to vzít zpět,
však copak kdyby jedna z nich nám ukázala svět?
Co když druhá naopak pak po pár metrech končí?
Vystoupit a pěšky jít, toť jediné zlý počin.