Labyrintem vezdejšího světa
Sem tam tvoje duše létá
Rozepla kdysi křídla jako pták
A vznesla se vzhůru do oblak
Za duší vzhůru letět by chtělo
To tvoje nebohé pozemské tělo
Duše ti uprchla zadními vrátky
Jsi jako bezduchý, já volám ji zpátky
Duše ty toulavá, zpět se mu vrať
Utrpení jeho prosím zkrať
Z nebe se snes, k němu dolů
Patříte k sobě, máte být spolu
Duše tvá odkudsi volá
Hej ty tam, co voláš zdola
Jediný vzkaz pro tebe mám
Je mi to líto, on musí sám
A ty stále chodíš po pozemské pláni
Zapomněls na duši, nemyslíš na ni
Světskými věcmi stále zkoušíš žít
Bez duše v srdci je tak těžké být
Když pořád sleduješ pozemský svět
Je hodně těžké duše svět uvidět
Když srdci svému lásku dáš
Tím duši svou k sobě přivoláš
Proč je tak těžké mít sebe rád
Stále se musím sebe ptát
Proč je ve světě lásky tak málo
Přijít na to, to by za to stálo
Zdá se, že ji hledáme na nepravém místě
Je jen tam, kde je naše srdce čisté
Tam ji tvořit, sobě ji dát
Až pak je možné druhým ji dát
bezduchá těla plní svět
zoufalství nelze nevidět
a nejvíc křičí právě ti
kteří jsou nebem prokleti
ztraceni ve své prázdnotě
šílení touhou po hmotě
bubliny chtíčů kolem hlav
šedivý prázdný zlostný dav
15.07.2023 11:29:16 | stormeater
Duch ztracený ve hmotě
Propadl duševní slepotě
Krásu duše nevidí
Naváží se do lidí
Všechny kolem kritizuje
Každou větou se polituje
Lze to shrnout do dvou vět:
Peklem je pro ně svět.
A ani světu peklem jsou,
opušteni svou duší vznešenou.
15.07.2023 11:43:16 | kozorožka