Strach

 

V rozlohách nebes uzřel Spasitele,

v prastarých dobách svornosti,

kdy se zákonná míra násilí

vážila čistotou obnovených ztrát,

a člověk bez jména

sám pokořený na zem tváří pad´.

 

Poučen silou boží autority

pak ve jménu Písma svatého

a nucené pravdy vyznání

nastolil poslušnost a moci tvrdou pěst,

dal lidu nevolnost

a zemi diktát marnotratných gest.

 

Cesty osudu se ztrácejí v poušti beznaděje,

kde v prázdnotě se Múzy rozpadají v prach

a život náš, jak slepec v bludném kruhu spěje

za práh lidskosti, kam z mělčin nejistoty

                                   nás řídí malodušný Strach.

 

Ve stínu doby, duchů ušlechtilých,

u paty kříže rovnosti

podtrhl pilíř staletí,

otupil slepotou masu lačných těl

a v klamu bez víry

dál plodí hrozny cizopasných včel.