A tak tiskneš maně noc...

Odvahu! Vždyť pod plátnem tu leží
Neskomírá slovy, jen pohybem kupředu
Kontury jasné pode třmeny
Jako by schod byl ještě nosný
Až na vzduch
Ten bývá krutý, obzvlášť k ránu
Proráží cesty, kudy krev neteče
a píseň nezahvízdá...

Muži...
Těla a hlavy a zárodky duše
roztrýzněné na atomy
Druhotný milenec je materialista,
zašeptals trochu posmutněle
(ale až poté co jsme se potkali
a těla usnula)
Je to eklektik bez špetky pepře!
Pohladila jsem Tě cukrově po čele
s malou hebkou úzkostí:
Máš pravdu, lásko:
Sůl na Hamlety a jejich černou mosaznou  sprostotu!
Měls příliš okamžiků, které trvají
a které nenastávají osaměle
- A ani z odevzdání, vydechls
A také, že celistvost v prostoru není věčnost v čase
Skepse, drahá, je koryto mé lásky k životu
Ale i teoretik je tak trochu cochon
A také
I láska je tak trochu puta
Když je pravá