Anotace: :():
Mkinka vystihla i můj pocit z této básně... hluboce bolestné.... je mi moc líto. Dokud však v člověku dlí síla tvořivého ducha, v mých očích má smyslu pokračovat dál. Pěkný den, Dejvisi :-))
21.08.2023 13:14:44 | Helen Mum
Zlověstně někdy v černých skupách mraků zabouří. Někdy černý havran z dálky krákorá.
Nepanikařme, věřme! Z náznaků, nemusí být nehoda.*
21.08.2023 13:13:40 | šerý
Dekadentní noci temné verše nosí... by pojídaly básníka... Působivé odevzdání...
21.08.2023 12:16:36 | Ophelia81
Ve své široké paletě hovoříš v barvách nejen křiklavých, ale i procítěných až do morků kostí. Obdivuji celkově tvorbu, že dokážeš naprosto vykřičet zoufalství, bolest, melancholii i smutek v barvách nadlidských.
Já sama mám sklon k melancholii, a proto tato díla se mi velice dotýkají i uvnitř.
Ti parchanti nepřející - naprosto rozumím - je znakem bolesti a není v tom žádná nenávist, jen bolest a bolest.
Dílo velice smutné, ale vyzrálé a silné, které naprosto famózně si dokáže poradit s nepřízní osudu i chaosu v nás samých.
Poezie jako terapie a následné sdílení pomáhá překonávat překážky, i když nejsou nám samotným příjemné.
Opatruj se a děkuji za umocněné řádky duchem i sílou v atmosféře, jakou Ty ovládáš bravurně.
Lidskost je tu na prvním místě.
Ať žije Tvá opravdová poezie z šlach opravdovosti i upřímnosti.
Ještě jednou děkuji za možnost čtení.
Tvá čtenářka Mkinka
21.08.2023 12:10:58 | mkinka